Září 2018

Prince mám, ale nezoufej...

22. září 2018 v 10:30 | Pavlína Maňasová
Ten květ co vzkvétá každičký den,
Je v očích malých dětí čten.
Když malá stvoření se smějí,
Zázraky v duši se dějí.

Co ony dokáží nám dát,
Pomůže nám milovat.
Láskou čirou jako křišťál,
Stvoření, které jsi přijal.

Možná pomoc nemohoucím,
Co naplní spirit Tvůj.
Neslíbají lůj ze rtů
Všech lidí kolemjdoucím.

Ale pomůže jim rozzářit svá očka,
Jen počkaj, počkaj
Jen potřebuješ být světem ovátý.
Neboj se vše se v dobré obrátí.

Mé srdce střeží nebezpečný rytíř,
Mčů nespočet má,
A na noc mě do komnaty zamyká,
Nemá jiného zbytí…

Bojí se a přitom šťastný je,
Víš že oxymorón to je.
Já mu patřím a on mně,
Já strach mám o něj.

On je můj svatý,
On je můj Grál,
Láskou zajatý,
V srdci to neustál.